Elefeantentreffen 2014

Základní informace:

Nejprve pár slov úvodem:
Elefantentreffen je setkání motorkářů (ne čtyřkolkářů!) bez rozdílu barvy pleti, jazyka i vyznání, které se letos uskutečnilo po 58. Nese se v duchu ctění přírody, takže žádné pivní stany, muzika, jen klábosení u ohňů. Jelikož je to setkání zimní, aby bylo zaručeno dostatečné množství sněhu (což se letos moc nepovedlo), bylo místo setkání před 25 lety přeloženo do Thurmansbanku na německou stranu Šumavy.

Již před rokem mne oslovil Honza.P, jestli se nechci k němu a ke klukům přidat na zimní akci v německu. Akci jsem znal z doslechu a moc mne nelákala. Kluky jsem neznal a tak jsem to nechal plavat. Letos se situace opakovala. Honzu a většinu lidí okolo něj jsem už znal a s vědomím dobré party už nebylo co řešit.O Elefantech jsem si nedělal iluze, ale dobrá, a jak se i ukázalo, pohodová a spolehlivá parta si vystačí všude. Vyjíždělo se v pátek v osm ráno. V práci jsem musel trochu zabojovat o půl roku dopředu nahlášenou dovolenou.
Start z pumpy na Kraslické byl parádní. Přijelo se s námi rozloučit pár kamarádů. Milan P. ml. přivezl kafe. Ivoš. M doprovodil na mašině Přému z Kraslic a Hanz z Berouna nám dovezl nějaké ostré slzy a leteckej benzín pro piloty (energiťáky).

Po seskupení jsme vyrazili v pěti z pumpy. Hanz nás odstartoval praporem od Danteho a jelo se.

První kilometry se odvíjely pohodově. Zima nebyla a stroje frčeli bez zaváhání. Po cestě nás čekala zastávka na pumpě v Boru, kde se k nám připojil Jéňa. Za jawkou páva a na nosiči kupu dřeva. Na motor v záběhu dobrý.

Naopak já právě zde pociťuji první a naštěstí poslední problémy (hm tedy druhý - ráno jsem to doma uchlastal a Hanz, který naštěstí ráno přijel, mne roztlačil). Docela hnusně se mi začalo ozývat ložisko z pravé strany motoru. Cesta dál byla již zajímavější. Po nějakém tom km začala Přému zlobit motorka. Ztratila výkon a hodně zvadla. Zastavili jsme na poli u silnice a začalo se laborovat. Honza a dále již Čouzatech, jak kluci nazývají jeho garáž a ve výkonu zřejmě i jeho , diagnostikoval, že se nečoudí z výfuku. Takže tlumiče ven a protůrovat.

Skutečně vylétali hrsti karbonu a moto běželo. Bezva. Tak jedeme. Brm, brm a za zatáčkou to zase nejede :-( . Další diagnoza? Předstih. Jak se dostanete k předstihu u side? S omezenými možnostmi nářadí takto. To se vše z nacpané side vynese ven na plachtu. Side se odšroubuje a zvedne. No a pak už je to sranda.

Frrr a už to jede. Špičák před Rudou jsme si užili. Pěkný krpál ale bez problému. V Železné rudě natankovat

a hurá do Německa. Mimochodem při tankování jsem zjistil, že jsem na spotřebě pěti litrů. Se side dobrý ne? Jen klucí mi to se svými tři a půl litry trochu kazí :-(. Německo jedeme v klidu až tak patnáct km do cíle. Zde se opakuje celá peripetie s předstihem. Po výměně kladívka a přimazání vačky to ale jede už jen a jen lépe. Zde se nedopatřením dělíme na dvě skupiny a scházíme se až u brány do areálu srazu. Po nezbytném zaplacení dvaceti pěti éček hurá do víru událostí.

Chvíli trvalo najít flek ale čuchač Hanz se pochlapil a za chvíli nás vedl k pěknému a zřejmě poslednímu místu v celém areálu. Bydlíme mezi frantíkama a němcema. Klucí od vedle nás informují, ať si dáme pozor na peníze a tak. Včera jim někdo ukradl hromadu éček. To se také potvrdilo, když v noci někdo vlezl do stanu našich braťou zo slovače, co bydleli přes cestu. Jo svině se najdou všude. V sobotu ráno mě ze stanu vytáhlo sluníčko. Nebudete věřit, ale posléze ukázal Jéňovo nejmodernější digitální teploměr na motorce sedm a dvacet stupňů.

Já byl ještě v pondělí v práci červenej. Den začal krásně a také tak pokračoval. Po čaji začal ten správný pitný režim. Pivo,svařák alá medvěd, rozličné druhy pálenky. Vše pravidelně prokládáno polévkami od Honzy. Zelňačka byla úúúúúúúúúplně skvělá a každý si přidával, dokud nezmizla. Potom skvělá gulášovka. Hm mňam mňam Honzo. Steaky z různého masa a pochutiny vše jen dokreslovali. Trochu jsme to prokládali procházkami a focením všech těch magorů kolem nás jediných normálních ;-).

Spaní na neděli pěkně v klidu a ráno zabalit a vyjet. No jo, ale balte, když se ještě motáte. Šlo to trochu ztuha, ale dali jsme to. Trochu nás pobavili braťja. Nikdo jim nepřál nic zlého, ale když jim jejich HD se side již po druhé tak tak neujelo a nakonec jim musel do kopce pomoci traktor.

No pobaví a zároveň dodá trochu obav z našeho vlastního výjezdu do rozbahněného kopce. Myslím, že jsme na konec i v této zkoušce se vzájemnou pomocí obstáli dobře. Přéma si to dokonce dal uličkou šílenců. Při výjezdu z areálu mi trochu zatrnulo.

U cesty stáli policajti. Nestavěli a nedávali dýchnout. Asi měli málo místa v antonu.Naplnili by beze sporu i autobus. Cesta zpět byla vyhlídková. Tak trochu neúmyslně vedla oklikou přes úžasné kopce a místa. I zde se projevila dobrá parta. Nikdo nikomu nic nevyčítal a jediné, co se řešilo, byla cesta dál. Také ty kopce se změnily v závody do vrchu a náramně jsme si to užili. Dotankování v Železné Rudě a jedeme domů. Cesta domů. Jen toliko. Tomášovi trochu zlobila motorka. Při jízdě z kopce chcípala, ale vždy se chytla a Tomáš vše bral v klidu a dával to až domů. Přéma i jeho side se neskutečně rozjeli. Do zatáček i po rovině to dávali závodně ;-) . Co dodat. Parta - Honza, Přéma, Tomáš, Péťa, Jéňa jsou parťáci na cesty a já se těším, že se zase spolu svezeme .

Igy                  

Zde je pár foteček z této akce.