Výlet do Saského Švýcarska 2016

Základní informace:

Sobota

V sobotu v půl desáté jsme se srazili na Tajchu v Šindelové, abychom absolvovali motocyklový výlet Krušnohořím do Saského Švýcarska.

První zastávkou na trase byl evangelický kostel Vykupitele v Nejdku.

Jde o kamenný kostel na půdorysu kříže s šestibokou věží. Jediný kostel tohoto typu v Evropě. Interiéry se podobají Chrámu svaté Rodiny Sagrada Familia. Byl však zavřený, takže jsme vnitřek neviděli.
Ivoše dlouhá jízda vyčerpala, proto si musel šlehnout jeden banán.

Jet přes celé Krušné hory a nezastavit se na Klíňáku, to prostě nejde.

Další zastávkou byl Měděnec, o jehož historii se něco málo můžete dozvědět zde a především pak návštěva podzemí Mědníku.
Čekání na průvodce jsme si zkrátili rychlou kávičkou

a vydali se do Země zaslíbené. Když o podmínkách tehdejších havířů člověk čte, a pak to vidí na vlastní oči, zjistí, že je to úplně něco jiného. Však také životnost tehdejších havířů byla 30 – 40 let.

V podzemí jsme narazili i na velmi zřídka vidavšího místního ducha štoly.

Po exkurzi jsme se ještě vysápali na vrchol Mědníku a pokochali se výhledy.

Po obědě v Celné a kávičce u Inky v Načetíně, kde jsme sokolovi zafačovali šaltrpáku a odkud nás vyhnala přeháňka, jsme se zastavili na Flájích.

Pokud má někdo zájem o bližší informace o této zajímavé stavbě, může kouknout sem.
Posledním zastavením pak byla Komáří vížka, odkud byly úchvatné výhledy.

Odtud jsme to pak sekli rovnou pod Děčínský sněžník, kde jsme měli zajištěné ubytování.

Ujeli jsme cca 198 km a zde je mapka dne.

Neděle

Jelikož jsme se po nedělním výletu vraceli do stejného baráku, mohli jsme jej absolvovat nalehko.

Nejprve jsme se sklouzli 5 kilometrů zpět do Tisé a prozkoumali zde malý okruh Tiských stěn.

Veškerou tíhu odpovědnosti na svých bedrech tentokráte nesl Ivan.

Ve skalách jsme narazili i na zapomenutou červenou Karkulku.

Po prohlídce této zajímavé partie jsme sedli na kůň a vydali se směr Sasko. Republiku jsme opustili v nejnižším místě, kde silnice vede na kótě pouhých 140 m n. m..

Prvním cílem přeshraniční návštěvy byla pevnost Königstein, která leží na celé ploše stolové hory stejného názvu.

Pevnost si bohužel pro nás zachovala svůj charakter do dnes. Prvním důvodem byla obrovská fronta jak u kasy, tak i u vchodu

a druhým obranným prvkem, jehož ztečení jsme nechtěli postoupit, byl vstup ve výši 17 E :-(.
Tak jsme obranné valy zkoukli alespoň zvenku.

Jelikož jsem zde byl v roce 2009, a řekl bych že bezplatně, mohu poskytnout něco fotografií ze svého archivu:

Druhým cílem Saského Švýcarska byl Basteibrücke – první skalní turistický most v Evropě. Ani odtud nebyly špatné výhledy.

Bohužel jsme se trefili to nejžhavější turistické sezóny, takže zážitky byly chlazeny davem lidí, který se zde nacházel. Krásně zde musí být koncem října, začátkem listopadu, ale to se sem blbě jezdí na motorce.
Jelikož bylo Německo samá umleitung, nedostali jsme se k plánované návštěvě nejsevernějšímu bodu naší republiky, takže po průjezdu Saským Švýcarskem jsme v Dolní Poustevně plynule navázali na České Švýcarsko a zcela určitě jeho motorkářsky nejhezčími partiemi jsme projeli až do Hřenska a šupajdili domů, abychom stihli večeři.

Ujeli jsme cca 202 km a zde je mapka dne.

Pondělí

V pondělí nás čekal návrat domů. V plánu jsem měl návštěvu hradu Augustusburg poblíž Chemnitz, který se vyznačuje tím, že je zde největší motocyklové muzeum v Evropě. A dále pak jsem objevil zajímavé místo Scheibenberg, někde na úrovni Vejprt, kde měly být Rotavské varhany ve velkém. To znamenalo, větší část zpáteční cesty absolvovat Německem.

Abychom se neokradli o krásné scenérie Krušek, překročili jsme hranici až v Nové Vsi v Horách, když jsme se ještě před tím zastavili na kukandu pod Bouřňákem.

Cesta Německem byla celkem nuda a jen vidina starých krásných strojů nás držela v dobrém rozpoložení. Hrad jsme trefili, ale muzeum jsme v něm trochu hledali. (Cedule muzeum tam sice byla, ale že se jedná o to motorkářské, tam napsáno nebylo.)

Nakonec jsme jej objevili a mohli začít kochat a divit. Na své si přišel i Vašík, neb zde byly exponáty s přídavnými kolečky.

Hned po příchodu se tam Ivoš skamarádil s německými přáteli.

Stroje tam byly opravdu pozoruhodné. Od parních po motorky s hvězdicovými motory v předním kole.

Ivana už bolely nohy, tak se na chvíli díval na přímý přenos ze Sachsenringu.

Trochu jsem očekával, že tam bude průřez celou Evropou, ale až na jednu kóji anglických motocyklů zde byly motorky jen německé. Předválečné fakt dobré, ale po osvobození Německa už to taková sláva nebyla (můj osobní názor).

Po obídku (výborný zvěřinový guláš s červeným zelím, viď Véno) jsme se vydali k druhé atrakci. Již z dálky byla vidět čedičová sloupová odlučitelnost v úbočí hory Scheibenerg a z dálky už bylo jasné, že rozsah je takový, že jej nebudeme chtít v motorkářských hadrech absolvovat. Na druhý pokus jsme se dostali na správnou cestu a vydali se k vrcholu.
Kousek pod vrcholem se otevřel výhled na „varhany“, dokonce i se skokanským můstkem.

Z vrcholu pak byl opět skvostný výhled do kraje.

Poslední zastávkou pak byl Božák na poslední kávičku se zákuskem……

Nejsem si zcela jist, zdali muzeum v Augustusburgu vyvážilo absenci zpátečního průjezdu hřebenem Krušných hor, který byl pro ty, kteří tudy jeli poprvé překvapivé úžasný, a on také úžasný je! No, to nechť si posoudí každý sám. Nicméně si myslím, že se výlet povedl, počasí bylo parádní, nikdo se nezkryplil a zafačovaný sokol se zahojí .

V pondělí jsem ujeli cca 245 km a zde je mapka dne.

Obrázky z pondělí:

A ještě jedno z celého výletu: