Za prameny

Základní informace:

Jelikož mi ve středu v kanclu měnili okna, což se neslučovalo s mojí přítomností v práci, oslovil jsem druha ve zbrani Ivana k tematické vyjížďce, která by mohla být i tipem pro vás.

Ne že bych byl nějaký Sionista, ale shodou okolností jsem již několikráte stanul na židovském hřbitově a vždy mi to místo zaujalo. Proto jsem se rozhodl při vyjížďce prozkoumat dvě tato místa.

Prvním byl židovský hřbitov v Kynšperku. Věděl jsem o něm, že tam je, ale nikdy jsem tam nebyl. Navíc je v sousedství bývalého kynšperského hradu, který mohl být také zajímavý.
Židovský hřbitov se nachází ve svahu Zámeckého vrchu při stejnojmenné ulici a dostanete se k němu kolem evangelického kostela.

Patří k jednomu z nejstarších v Čechách. Podle legendy zde byly pochovány některé oběti chebského pogromu z roku 1350. Nejstarší zachovalé náhrobky pocházejí z roku 1605. Roku 1814 byl hřbitov rozšířen. Dnes je na ploše 3.360 m2 dochováno asi 170 náhrobků pocházející z let 1729-1949. Dne 21.10.1938 byl hřbitov silně poškozen členy NSDAP. V roce 1949 zde byl pochován kynšperský rodák, akademický malíř Fritz Lederer, který byl zároveň posledním pochovaným na tomto hřbitově.
Vnitřní plocha hřbitova je rozdělena pozůstatkem mohutného hradního valu na dvě části.

Starší dolní obsahuje středověké a barokní stély. Nová část je řešena v příkrém svahu ojedinělým způsobem. Jednotlivé hroby jsou umístěny v kaskádách tvořených cihlovými vyzdívkami. Na jihovýchodní straně této části je možné nalézt skupinu dětských hrobů.

Na ceduli u hřbitova jsme se dověděli, že z hradu zbyla už jen část vodního příkopu a to už v 19. století byla zpola zasypaná, tak jsme pátrání po něm vynechali.

Druhou zastávkou byl židovský hřbitov v Úbočí. Zde jsem už před léty byl a byl jsem zvědav, jak to tam vypadá nyní.
Nedaleko obce Úbočí se nachází zbytky bývalého hradu Boršegrýn. Proti němu se rozkládá menší Hradní rybník a těsně za ním pak mezi mírnými vršky v hradním okolí leží židovský hřbitov.

Jedná se o poslední památky na židovskou komunitu jak v obci Úbočí tak obce Dolního Žandova. Na zdejším hřbitově pochovávali Židé své mrtvé jen v průběhu 19. století. Nejstarší písemná zpráva oněm pochází z roku 1837. V průběhu 20. století byl hřbitov neustále poškozován, kamenná zeď, obkružující hřbitov byla rozebírána na domy v obci, stejně jako tomu bylo u starých hradů, takže dnes je značně nižší a místy pobořená. Uvnitř této zdi se nacházejí náhrobky židovských hrobů mnoha velikostí, tvarů a stáří. Nejčastěji na nich objevíme Kohenovské žehnající ruce či velké Davidovy hvězdy.

Většina z nich byla ještě do nedávné doby povalena a ztrácela se v trávě a vysokém náletovém křoví. Naštěstí byly v roce 2005 postaveny na svá místa, prostor hřbitova vysekán a upraven, takže nyní se jedná a velice dobře zachovaný hřbitov, na kterém se dochovalo 71 náhrobků. Pravdou je, že při mé první návštěvě byl hřbitov vysekán asi čerstvě, ale i tak vzhledem k jeho poloze je vidět, že je o něj stále pečováno.

Touto návštěvou jsme ukončili část kulturně historickou, přes Kynžvart, kde jsme dali velmi dobré občerstvení v restauraci U Bučků a Kladskou

jsme se přesunuli do Pramenů. Tady začala tematicky druhá část naší vyjížďky – pátrání po pramenech. A kde jinde začít s prameny než v Pramenech.
První dva se nám nabídly samy. Byl to pramen Rudolfův a Gizelin, které jsou vidět po pravé straně silnice při příjezdu do Pramenů od Kladské, neb je nad nimi zrekonstruovaný altánek a i jejich vývěry jsou pěkně opraveny.

Třetí pramen jsme objevili za potokem za domem č. 8, před kterým je autobusová zastávka. Je velice nenápadný a dosti maskovaný.

Čtvrtý pramen je na pozemku místního penzionu. Netekl, ale správce nám říkal, že minerálka v něm je, ale díky suché zimě je nízká hladina. Plánuje snížení skruží, aby pramen zase vyvěral.

Z pramenů jsme se vydali na nedaleké Tři křížky.

O vzniku křížů existuje několik legend. Ta nejznámější zkazka tvrdí, že ony tři kříže nechali postavit místní nemocní (někdy jsou označováni jako tři bratři), jako poděkování za své uzdravení. Důvod, proč zde ony tři kříže byly postaveny, je daleko prostší. Skalce, na které Tři kříže stojí, říkávali místní kdysi „am Stoinl“. Kříže stojí na kamenných čtvercových soklech, prostřední je větší, dva krajní o něco menší. Zde je nutno říci, že obyvatelé Pramenů byli vždy velice zbožní a protože bývali současně i velice bohatí, často nechávali na okolních skalách či v prostorách města vybudovat boží muka, kříže či kapličky. K této situaci došlo také v případě Tří křížů. Zhotoveny byly společným dílem sangerberských občanů v roce 1849 (nikoliv roce 1859, jak se často mylně uvádí). Společné dílo zde vystavěli proto, že se jedná o nápadnou kamennou vyvýšeninu v okolí obce, na které byli zvyklí náboženské symboly umisťovat (například na Petrově kameni atd.). Také zhotovení křížů je společnou prací několika mistrů, nikoliv jen jednoho. Výsledkem byla zručná kamenická práce místních šikovných kameníků. Po jejich zhotovení byly společně v uvedeném roce 1849 usazeny za přítomnosti většiny obyvatel obce na místo, kde se nacházejí dodnes.
Po mnoha pokusech o zjištění nápisů na křížích, bylo toto tajemství částečně odhaleno (L. Jaša 2011). Prostřední kříž neměl nápis vysekaný na svém kamenném podstavci, ale měl na sobě připevněnou desku, kde se text nacházel. Bohužel, deska byla během VVT(vojenský výcvikový tábor) zničena, takže dnes jsou na kříži patrné už jen jeho úchyty. Částečně čitelný je text na levém kříži zepředu. Zde je možné přečíst pouze první řádek, chráněný před povětrnostními vlivy zpevňujícím železným pásem. Na tomto řádku čteme:
"Zur Ehre Gottes" (Ke slávě Boha)
další řádky jsou však již zcela nečitelné a velmi poškozené. Na posledním řádku však lze přečíst:
"Dionys u. Ive Hahn" Zdaleka nejčitelnějším a nejzachovalejším nápisem je text na pravém kříži. Ten se podařilo rozluštit celý a zjistit jeho plné znění. V textu je potvrzen prvotní údaj, že byly kříže postaveny v roce 1849 a skutečně se týkaly jakéhosi uzdravení.

"Zur Ehre Gottes das auf
die Curhilfe der vierzehn Notthelfer Heil
wiederholen Gottdanke.
Hans u. Anna Hahn
aus Sangerberg 1849"

"Ke slávě Boha
který lázeňskou léčbou společně
se čtrnácti pomocníky v nouzi pomohli k uzdravení
opakujeme Děkujene ti Bože.
Hans a Anna Hahnovi
ze Sangerbergu 1849"

Tolik co se historie týče. Dnes je toto místo chráněnou oblastí, neb v okolí Tří křížů roste v současnosti několik velice vzácných druhů rostlin. Proto byla v roce 1962 vyhlášena celá zdejší krajina za Chráněnou krajinnou oblast Slavkovský les. V tomto prostoru se nalézá největší hadcové území v Čechách. To se rozkládá v místech zvané Dominova skalka, Vlček a Pluhův bor. Rostou na něm mimořádně vzácné rostliny - vřesovec pleťový, vřes obecný a zimostrázek nízký a arnika.

Naproti Třem křížům přes silnice se rozkládá takzvaná Upolínová louka.
Národní přírodní památka Upolínová louka o rozloze 18 ha představuje komplex typicky lučních zamokřených společenstev Slavkovského lesa s pestrým výskytem vzácných druhů rostlin, především upolínu nejvyššího. Upolínová louka spolu s Křížky je od roku 2005 zařazena do sítě evropských významných lokalit. Mezinárodní význam lokality spočívá především ve výskytu endemitů vázaných na hadec. Národní význam je doložen výskytem několika kriticky a silně ohrožených druhů rostlin, jako vrby borůvkovité,

která již byla v ČR považována za vyhynulou a zde se objevila v roce 1990. Popravdě jsem zde byl již mnohokrát, ale na upolín v květu jsem nikdy nenarazil. Za to na jaře se to tu modrá kosatcem sibiřským, který také jen tak někde neroste.

Od křížků jsme se vydali směrem na Novou ves a za ní jsme nemohli neminout už výše zmiňovanou Dominovu skalku.

Je to přírodovědecky jedinečné území Slavkovského lesa. Hadcová skalka u Nové Vsi (dř. Hoher Fels), která je považována za jednu z nejvzácnějších lokalit v celém okolí. Pojmenována byla po českém botanikovi Karlu Dominovi, který kolem roku 1900 studoval flóru Slavkovského lesa. Dominova skalka se nachází v nadmořské výšce 757 m a je velmi hojně zastoupena vzácnými a chráněnými druhy rostlin a představuje vůbec nejlépe vyvinuté hadcové společenstvo Slavkovského lesa.
Dokonce zde existuje rostlina, která se specializovala pouze na zdejší hadec, a nikde jinde ho nenajdeme. Zdejší endemická rostlinka se jmenuje rožec kuřičkolistý.

Odtud je to už kousek ke Grünské kyselce. Sice jsme chtěli ještě navštívit Novoveskou kyselku, ale tam byl vjezd motorovým vozidlům odepřen, což jsme respektovali.

Grünská kyselka je známá také jako Magnesie. Je to jedna z nejznámějších kyselek Slavkovského lesa. Byla nazvána Günská podle nedaleké obce Grün, dnes Louka, kde sídlil majitel kyselky Engelbert Zuleger. Ten začal v roce 1899 kyselku stáčet. Na konci roku 1928 kupují kyselku manželé Löserovi s plány na vybudování malých lázní. Ti zde založili později proslulou výletní restauraci "Café Almbrünnl".

Upravili jímání pramene a postavili nad ním osmiboký pavilon. Byla zde trasa a tančírna, pekli se oblíbené koláče a hosté se sjížděli z širokého okolí. Dokonce sem byla zavedena autobusová linka z M. Lázní.
v roce 1920 se podařil husarský kousek, když se dokázalo prosadit na okolním území pramene ochranné pásmo. V něm se nesměly dělat zkušební vrty a další minerální průzkumy. Bylo to v té době průkopnický počin. Dne 23. prosince 1920 vydal Revírní úřad v Karlových Varech svůj výnos číslo 7516/20 kde se vytyčovala hranice chráněného území pro oba prameny Novoveského a Grünského pramene.
Za druhé války zdejší kyselku odebírali vojáci wermachtu a vozili ji pro svou trvanlivost svým oddílům do Afriky.
Po válce se kyselka stáčela jen příležitostně a po vzniku VVT Prameny kyselku využívali vojáci. Od 50. let nebyla kyselka využívána a budova kavárny byla stržena. Od roku 1990 ji pak stáčí Karlovarské minerální vody jako známou Magnesii. Magnézie je ale čerpána z více vrtů a Grünská kyselka je jen jednou z jejích složek. Z počátku se kyselka vozila cisternami, dnes již se vede potrubím do nové stáčírny u nedalekého Mnichova. Z vrtu je vyveden přepad pro veřejnost.

Kyselka byla zpočátku skutečně lahodná a přijížděly sem pro ni davy lidí. Ale se vzrůstajícími odběry do stáčírny v kyselce výrazně pokleslo množství kysličníku, takže teď už není, co bývala.

No a to byla poslední zastávka na naší vyjížďce. Přes Podstrání a Sokolov jsme to pak vzali domů.

Zde je stažena trasa výletu z GPSky, avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.

Zde je pár foteček z této akce.