Účelem tohoto článečku je pro znalé shrnout zajímavá místa západního Krušnohoří, pro neznalé pak provést je tímto zajímavým koutem naší vlasti a dát jim tip na možný výlet.
Článek nebude itinerářem, ale vypíchnutím zajímavých míst, které si laskavý výletník může pospojit dle vlastního uvážení.
Na konci stati pak je seznam silnic, které jsou velmi zajímavé z pohledu jízdního vyžití a aby v tom byl alespoň trochu řád, budeme se pohybovat ve směru od východu k západu.
Kovářská
V Kovářské a její blízkosti se nachází dvě zajímavé technické památky.
První z nich je stará uhelna na dřevěné uhlí. V okolí obce Kovářská se nacházely doly na železnou rudu, stříbro či olovo, které bylo potřeba dále zpracovat. V obci se dochovaly zbytky uhelny, kde se skladovalo dřevěné uhlí. V blízkosti uhelny stávala vysoká pec.
A druhou z nich je bývalá vápenka.
Zhruba kilometr od železniční zastávky Kovářská se nacházejí zachovalé zbytky vápenky z 1. poloviny 19. století. Vápenka zpracovávala vápnitý dolomit těžený ve dvou nevelkých lomech. Provoz byl ukončen v roce 1924.
Přímo v obci je pak zajímavé muzeum letecké bitvy nad Krušnými horami.
Boží dar
Nejvýše položené město ve střední Evropě. Své jméno údajně dostal od saského kurfiřta Johanna Friedricha při jeho návštěvě této hornické obce roku 1546. Horníci mu k odpočinku nabídli sedačku ze stříbra. Panovník ji odmítnul slovy: "Tento ušlechtilý kov je vaším chlebem, je to Boží dar." Dominantou města a i nejvýznamnější památkou je farní kostel svaté Anny. Byl postaven dle plánů Philipa Hegera roku 1771 na místě staršího renesančního chrámu z roku 1593. Skvostem kostela je osmiboká cínová křtitelnice z roku 1612, dílo jáchymovského cínaře Leonharda Dürra.
Občerstvit se můžete v Zeleném domě, jednom z nejstarších objektů Božího Daru z 1. poloviny 16. století. V hale hotelu je nástěnná malba zachycující uvítání saského kurfiřta v obci. Kousek od poslední větrné elektrárny na levé straně silnice na Klínovec je krásný trojboký barokní hraniční kámen s výsostnými znaky Saska a Českého království.
Když už budete na Božáku, patří se navštívit i nejvyšší horu Krušných hor - Klínovec, z nějž je krásný výhled z nově restaurované vyhlídkové věže.
Cestou z Božáku na Horní Blatnou vás bude doprovázet vodní Blatenský příkop sloužící jako přivaděč vody z přírodní rezervace Božídarské rašeliniště do Blatenského potoka. Středověké dílo pochází z let 1540 - 1544. K Horní Blatné přivádělo vodu potřebnou pro praní rud a pohon důlních strojů. Příkop je široký 2 m a dlouhý 12 km, vychází z potoka Černá západně od Božího Daru.
Jáchymov
Důl Svornost byl založen roku 1530, v dole se těžili uranové rudy, které se používaly pro výrobu uranových barev. Např. v roce1886 se v místní továrně vyrobilo 11 062 825 kg barev. Dnes je zdrojem pramene radioaktivní vody, který má vydatnost 290 000 l/den.
Roku 1534 - 1537 byl v Jáchymově postaven první luteránský kostel v Čechách - kostel sv. Jáchyma a sv. Anny.
Z barokní doby se v Jáchymově dochovalo několik stavebních a sochařských památek - sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1703, socha Jana Nepomuckého z poloviny 18. století, kaple sv. Barbory z roku 1770. Nejstarší stavební památkou Jáchymova je hřbitovní kostel z roku 1516 , jehož původní ráz se prakticky dochoval do dneška. Jeho interiér stojí za zhlédnutí.
Nad Jáchymovem na silnici směrem Nové město se vypíná zřícenina hradu Freudensteinu postaven 1516 – 1517,
jenž v 16. století vlastnili Šlikové a v jeho sklepení se ještě před povolením z roku 1519 razili stříbrné mince. Odhadem se v letech1516 až 1554 v Jáchymově vytěžilo přes 250 000 kg stříbra. Některé nalezené kusy ryzího stříbra vážily i přes 100 kg.
Jáchymov se po hornické éře stal, mimo lázeňských aktivit, i průmyslovým městem. V roce 1942 měl 6 krajkářských továren a velkoobchodů, 4 lihovary, 3 továrny na výrobu likérů, 2 továrny na výrobu rukavic, dvě továrny na výrobu doutníků, jednu na výrobu tabáku, jednu továrnu na výrobu zavazadel, jednu na výrobu mýdla a jednu na výrobu olověného zboží. Na začátku 20 století byla postavena do Jáchymova i železniční trať.
Ilustrační fota jsou jaksi mimosezónní, ale autentická...
Mariánská
Nejvýznamnější církevní a umělecká památka Jáchymovska je Kapucínský klášter v Mariánské. Postaven v různých etapách byl v letech 1699 - 1765.
Vedle Chlumu sv. Máří a Maria Loreto v Hrozňatově byl nejvyhledávanějším místem zbožných poutníků. A jaký byl jeho konec? Po zničení interiéru po 2. sv. válce byl interiér klášterního kostela přebudován na garáže pro vozy ministerstva vnitra. V roce 1951 se začal na prostranství před klášterem budovat mohutný psinec s padesáti kotci a asi 300 metrů od silnice nový koncentrační tábor Mariánská. V roce 1965 byl celý bývalý klášterní areál spolu s oběma kostely odstřelen. Z bývalého klášterního areálu se dochoval pouze drobný úsek obvodové zdi klášterní zahrady do výšky 1,5 - 3 m.
Kousek od Abertam je hora Plešivec, na jejímž vrcholu je občerstvovna s rozhlednou.
Severně od Abertam byla stará hornická obec Rýžovna. Po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce došlo k vylidnění obce a její následné demolici. V 60. letech byl zbořen i kostel sv. Václava.
Na jeho místě je nyní kamenný památník, který je varovným mementem a připomínkou dramatických osudů lidí a staveb v tomto koutu Krušných hor.
Potůčky
Když spadnete do Potůčků – doporučuji po sice rozbité ale krásné silnici z Rýžovny,
stojí za to „odskočit“ si do Němec na Auersberg. 1079 m vysoký kopec s rozhlednou, občerstvovnou a největším grilem v okolí.
Dobré kafíčko vaří i v restauraci na odbočce z hlavní na kopec.
Na cestě mezi Nejdkem a Perninkem je odbočka vpravo na Oldřichov, která dále pokračuje na Lužec. Cesta tam je dost rozbitá, ale místo je k poznání zajímavé.
Již od 14. století zde stával objekt, který za krále Karla IV. sloužil k přenocování při honech. V roce 1919 místní mecenáš Paul Albrecht Weinkauff nechal objekt upravit na zámek.
Nedávno zámek prošel rozsáhlou rekonstrukcí a slouží jako stylový spa hotel.
Jedna z cest, kterou se můžete dostat do Krušných hor od Karlových Varů, vede přes Hroznětín. Nenápadné to městečko s bohatou však historií sahající do 12. století. Již roku 1217 byl vysvěcen zdejší kostel a roku 1252 se Hroznětín stal samostatnou farností. Hroznětín původně patřil Přemyslu Otakarovi I.. Od něj jej do léna dostal Hroznata, zakladatel tepelského kláštera.
Tak jako většina obcí a osad v regionu těžil z hornictví, které se ve velkém začalo rozvíjet s kolonizací pohraničí. A tyto aktivity přinášely i nemalé zisky právě klášteru v Teplé.
Významnou kulturní památkou Karlovarska je zdejší židovský hřbitov - jeden z nejstarších v Čechách. Náhrobky se datují od roku 1684 . V hroznětínském židovském ghettu totiž žila velmi početná židovská enkláva, která nesměla bydlet v Karlových Varech, tudíž se usídlila zde a s Vary velmi čile obchodovala. Synagoga i hřbitov byly založeny roku 1507. Po roce 1938 se však staly terčem nacistických útoků a po roce 1948 upadl i hřbitov v zapomnění úplně. Nyní je opět částečně upraven.
Ostrov nad Ohří
Dalším nástupním místem do Krušných hor je Ostrov nad Ohří. První písemnou zmínku o tehdy osadě Zlawkowerde nacházíme v listině krále Přemysla Otakara I., která pojednávala o državách oseckého kláštera, jemuž tehdy patřil. Roku 1331 byl Ostrov povýšen Janem Lucemburským na město. Ostrov se nechvalně proslavil továrnou na třídění uranové rudy, těžené v nedalekém Jáchymově, dále pak chvalně továrnou na trolejbusy, které se vyvážely do celého světa a ze které už nic nezbylo. Co však stojí určitě za shlédnutí je historické jádro - Staré náměstí, klášter piaristů s okolními kaplemi a ostrovský zámek s parkem, který byl v 17. století v Čechách nejproslulejší svými architektonickými zahradami a byl nazýván 8. divem světa.
Nejdek
Je hospodářským a kulturním centrem Porolaví. Jeho symbolem je starobylá hradní věž románsko-gotického založení z doby kolem roku 1300.
Je v ní zavěšen vzácný renesanční zvon od Brikcího z Cimperka z roku 1579. Věž obdivoval na své cestě ze Schneebergu do Karlových Varů i J.W.Goethe.
Stejně jako ostatní obce v regionu vděčí i Nejdek za svůj zrod hornictví. Největší rozmach této činnosti byl zaznamenán, když panství vlastnil rod Šliků (1446 – 1602). V té době se zde začala těžit i železná ruda, což vedlo k výstavbě četných hutí a hamrů.
Po útlumu hornictví nové oživení nastalo výstavbou (1843) přádelny česané příze. Roku 1836 v místních železárnách podnikatel Heinrich Kleist zavedl válcování plechu, které svým významem dalece překročilo regionální hranice. Kleist železárny nákladem 70 000 zlatých nechal zrekonstruovat a po 150 letech tak zanikla výroba plechu hamrováním a začala éra válcování. O pohon válcovací tratě se staralo vodní kolo o průměru 12 metrů, které bylo svou dobou největší v Čechách. Roční produkce této železárny v té době byla: 4 500 centů řezaného železa (hlavně pro výrobce lžic v okolí Nejdku), 5 000 centů černého plechu a 1 200 centů bílého pocínovaného plechu.
Další zlom v železárnách nastal po 1. světové válce, kdy v roce 1916 bylo v provozu 11 válcovacích tratí, které vyrobily ročně 190 000 centů černého plechu, 70 000 centů pocínovaného plechu, 70 000 centů pozinkovaného plechu a 10 000 centů poolověného plechu. 65% výrobků šlo na export.
Trochu jsem se s nejdeckými železárnami rozvášnil, ale informace mi přišly poměrně zajímavé a dokreslující stav průmyslu v kraji vezdejším.
Když jsme v Nejdku, rád bych se zde ještě zmínil o budování železniční tratí Karlovy Vary – Johanngeorgstadt, kde měl právě Nejdek a jeho radní a podnikatelé poměrně významné slovo. Byla to nejdůležitější stavba kraje 19. století. Byla započata roku 1897 a 15.5.1899 se konalo slavnostní zahájení provozu!!! Srovnejte tuto stavbu, která vede terénem, kterým vede, třeba s výstavbou různých obchvatů a podobných silničních děl nyní! Když bude špatná předpověď počasí na motorku, udělejte si výlet mašinkou po této trati. Určitě nebudete zklamáni.
Když pojedete z Nejdku směrem na Kraslice, určite se zastavte u evangelického kostela Vykupitele. Tento kostel na půdorysu kříže se šestibokou věží je jediný tohoto typu v Evropě.
Horní Blatná
Byla založena roku 1532 při bohatých nalezištích cínu na Blatenském vrchu. Jako jedna z mála obcí byla postavena podle předem stanoveného stavebního plánu, který vytvořil hormistr Spanseil a má pravidelný půdorys, který z motorky sice moc vidět není, ale na mapě zřetelný je.
Nejcennější architektonickou památkou Horní Blatné je farní kostel sv. Vavřince. Interiér kostela má kvalitní varhany a jeho mobiliář vyznačují četné dřevořezby a malby s hornickými motivy.
Roku 1548 byla Blatná povýšena na královské horní město. V této době v regionu Blatenského vrchu pracovalo 40 lesních cínových dolů a 8 hutních provozů. Pro zásobování těchto provozů vodou byl v letech 1540 - 1544 vybudován tzv. Blatenský příkop. Pozoruhodné to dílo přivádějící vodu až z 12 km vzdáleného Božího Daru. Fungoval až do poloviny 19. století. Po té sloužil pro požární ochranu města a o jeho správu se starala obchodní společnost vodního příkopu. Systém správy se takto zachoval až do roku 1945. Pro zajímavost v letech 1926 - 1929 byly na díle prováděny rozsáhlé opravy, které stály 530 447,85 Kč. Jak vidno, vše bylo pečlivě evidováno. Po odsunu Němců začal příkop chátrat a byl pohlcován přírodou. Není bez zajímavosti, že při rekonstrukcích, které započaly roku 1994 se k opravám použily plány na rekonstrukci z 20. let 20. století. Při jízdě z Božího Daru vás bude podél silnice několikrát doprovázet.
Být na Blatné a nezastavit se na Blatenském vrchu by byl hřích. Zdejší rozhlednu s horským hotelem, který je však už dávno minulostí, vybudoval Spolek zimních sportu města Horní Blatná roku 1913. Původně nesla jméno po rakouské arcivévodkyni Zitě, ale po osamostatnění republiky byl název zrušen. Roku 1927 bylo nutno k hotelu přistavět ještě samostatnou restaurační halu pro hosty. Komplex mimo restauraci a taneční sál obsahoval i podzemní garáže! A dnes....
Kousek pod vrcholem jsou Vlčí jámy, mohutné propadliny dolu sv. Wolfganga. V úzké propadlině dolu Jiří se do nedávna celoročně udržoval sníh.
Nové Hamry
Osada by la založena horníky v 15. století na soutoku Rolavy a Bílého potoka. V Rolavě se rýžoval cín, na jejích březích stávaly mlýny, drátovny, pily, hamry a kovárny. Zdejší výrobna drátu byla jedna z největších v okolí.
Na Dvorském vrchu byla v 16. století v provozu sklárny Soví huť. Její majitel Kryštof Schürer zde jako první barvil sklovinu modrou kobaltovou barvou.
Ukázkou lidové architektury Krušnohoří je dům s č.p. 78.
V Nových Hamrech se narodil vynikající fotograf krajinář západního Krušnohoří Rupert Fuchs (1893 – 1962). Jeho pohlednice jsou dnes sběrateli vysoce ceněny.
Když pojedete z Nových Hamrů směrem na Rolavu/Přebuz budete míjet několik velmi zajímavých míst.
Prvním z nich je Jelení
Dle mého názoru se odtud táhne přes Rolavské vrchoviště, Rolavu a k Přebuzi jedna z nejhezčích oblastí této části Krušných hor.
Jak jinak i Jelení bylo v 15. století založeno horníky ze Schneebergu a jak jinak než, že i zde nastal v 18. století útlum těžby, jehož dílo zkázy dokonal dovoz laciného cínu ze zámoří v polovině 19. století.
Přesto se Jelení stále rozrůstalo a v roce 1890 zde ve 164 domech žilo 1206 obyvatel. Z demografického hlediska ke zkáze obce došlo po odsunu Němců po 2. světové válce. K totální devastaci obce pak přispěl kupodivu známý cyklistický závod – Závod míru. Trasa tohoto závodu měla vésti přes Jelení a komunističtí předáci si nepřáli, aby vedl kolem ruin poničené vesnice. Do Jelení tehdy přijela ženijní rota, která vyhrnula kolem zdí bývalých domů hluboký příkop a zbytky zdí do něj jednoduše zahrnula. Stejný osud potkal i kostel sv. Antonína Paduánského. Na jeho místě je v roce 1989 vznikl pietní místo. Které má neopakovatelnou atmosféru.
Za Jelením pojedete údolím kolem potoka Černá voda, a když za můstkem
a odpočívadlem začnete stoupat do kopečka k lesu, po pravé straně 137 metrů od odpočívadla narazíte na portál dědičné štoly, která odváděla vodu ze šachty sv. Jiří dolu Sauersack. (50.4020992N, 12.6532433E)
Budete pokračovat do kopce a vjedete do lesa Rolavského vrchoviště, ve kterém rostou i vzácné masožravé rosnatky a suchupýr.
V prostředku lesa je opět odpočívadlo a kousek od něj mystické místo, opředené dnes už bájemi, ovšem s prozaičtějším základem, a to místo zajateckého tábora, který sloužil za 2. světové války fašistům. Zajatci zde pracovali v již zmíněném dole na cín Sauersack. Po válce objekt spravoval podnik Rudné doly Příbram. Těžba a ani zpracování cínu se zde neobnovilo a objekt začal chátrat. Některé objekty shořely během častých požárů, některé zničili vandalové a místní obyvatelé, kteří využívali snadno dostupný stavební materiál. V současné době jsou zde jen ruiny a zasypané šachty, ve kterých je dosud velké množství cínové rudy.
Přebuz
V celkovém pohledu na Přebuz vyniká kostel sv. Bartoloměje. Hlavní oltář zdobí obraz zachycující mučení sv. bartoloměje. Nejcenějšími památkami je krucifix z roku kolem 1500 a pozdně gotická žulová křtitelnice.
V těsné blízkosti Přebuzi jsou ještě trochu patrné bývalé doly - Richterův důl a důl Přebuz.
Když budete na Přebuzi, nesmíte zapomenout zajít do místní občerstvovny Na kovářské – motorkáři vítáni.
Šindelová
Kamenný hřib (50.3199444N, 12.6131869E) Přírodní památka Kamenný hřib byla vyhlášena v roce 1980 a nachází se u obce Šindelová. Důvodem ochrany je zachování bizarního balvanu, který je typickou ukázkou zvětrávání a rozpadu žul karlovarského masivu. Vznikl obrušováním žuly, pískem vátým při zemi větrnými bouřemi v době ledové.
Ze silnice je vidět cca 100 metrů od křižovatky směrem na Krásnou Lípu.
Bývalá vysoká pec(50.3170169N, 12.5998858E) Vysoká pec, jejíž zbytky se uchovaly, byla součástí železárny postavené v roce 1839. Před rokem 1930 zde pracovalo 920 zaměstnanců. Zánik šindelovské vysoké pece způsobila hospodářská krize v 70 letech 19. století. K úplnému uzavření došlo 16.6.1945.
Jindřichovice
Mausoleum bylo postaveno na místě bývalého vodojemu pro zajatecký tábor většinou srbských zajatců z 1. světové války. Tábor byl obřích rozměrů, byl určen a naplánován pro 25.000 zajatců, ale v posledních letech války zde bylo až 35.000 zajatců.
Tábor měl tyto budovy:
100 obytných budov, které sloužily pro ubytování zajatců;
1 barák, kde byla umístěna kartotéka všech zde ubytovaných zajatců. V tomto baráku byly i koupelny, prádelny, sklady materiálů;
5 baráků, které sloužily jako ubytovny pro zajaté důstojníky;
14 baráků, které sloužily jako infekční oddělení a 1 barák pro nouzové ubytování;
14 baráků sloužilo jako špitál pro lehce nemocné, 1 barák sloužil jako kuchyň a 1 barák jako prádelna;
2 baráky se sprchami a prádelnami, 2 baráky pro sanitní personál;
Pekařské oddělení, v němž byly dvě pekárny a 4 příslušné sklady, pekařská kancelář a 3 sklepy na brambory;
Oddělení stráží: 14 obytných ubikací, 1 budova pro lehce nemocné strážné, 1 budova pro náboženské účely, 1 budova pro očistné sprchování, 1 budova kantýny a budova pro sklad;
Kostel
Důstojnické baráky s kancelářemi, důstojnickou kuchyní. Byla zde stáj pro koně důstojníků, poštovní úřad a 1 poddůstojnický barák;
1 budova, kde byla umístěna strážnice, dva obytné domy pro mužstvo, 1 budova pro službu důstojníků. Okolo plotů bylo několik strážních věží, které byly navzájem spojeny telefonem;
4 budovy sloužily jako sklad slámy pro slamníky, kde byl i sklad postelí.
Část zajatců docházela denně do Sokolova, kde se podíleli na výstavbě chemických závodů.
V mauzoleu je uloženo 7600 rakviček o velikosti 70x30x30 cm, do kterých byly uloženy ostatky exhumovaných těl. Exhumace z bývalého hřbitova probíhala v letech 1926 – 1932.
Rotavské varhany
Rotavské varhany Rotavské varhany patří k našim nejkrásnějším geologickým útvarům. Čedičové varhany s jejich charakteristickou sloupcovitou odlučností se sbíhají ze všech stran do společného středu a vytvářejí tak famózní podívanou. Skalní výchoz byl odkryt při těžbě kamene.
Oblast je vyhlášena přírodní památkou. Zde je trochu problém s přístupností, neb je sem zákaz vjezdu a od posledního baráku na žluté turistické značce je to k varhanám 1,7 km.
Skalní město v Rájeckém údolí
Jsou zajímavé skalní útvary v okolí vrchu Šišáku. Výška věží činí 3 až 18 metrů. Nachází se mezi Rájeckým údolím a vrcholem Špičák u Stříbrné.
Bleiberg - kopec nad Bublavou
Turistická chata s dřevem obloženou vyhlídkovou věží nabízí svou pohostinnost od roku 1933. Za 2. světové války chata sloužila jako dětský domov, po jejím skončení do r. 1961 jako vojenská hláska. Z proskleného ochozu osmnáctimetrové rozhledny je kvůli okolním stromům vidět v podstatě jen směrem na sever na lesnatou německou část Krušných hor a do údolí na pohraniční Bublavu.
Kraslice
Kraslice ve své bohaté historii prosluly jako město hudebních nástrojů. Vždyť v roce 1930 činila zdejší produkce 100 000 plechových nástrojů, 14 000 dřevěných dechových nástrojů, k tomu ještě 4 500 saxofonů a 200 000 tahacích harmonik!!
Kraslice do městského stavu povýšil roku 1370 císař Karel IV..
Tak jako pro Nejdek i pro Kraslice přineslo významné hospodářské oživení vybudování železniční trati ze Sokolova do Klingenthalu roku 1876.
S hudebními nástroji ruku v ruce se rozvíjí i textilní výroba. Oblíbený byl kraslický samet a plyš a v okolí Kraslic se také ujalo paličkování krajek.
Kam se v Kraslicích podívat? No, v každém případě do místního cykloservisu, kde úřaduje kamarád a motorkář Ivoš! Jeho království najdete hned vedle autobusového nádraží. On vám pak už rád poradí, kam se podívat dále.
Vysoký kámen
Přírodní památka, vyhlášená v roce 1964, se rozkládá na ploše 2,75 ha asi jeden a půl kilometru západně od obce Kostelní, je součástí Přírodního parku Leopoldovy hamry. Jedná se o impozantní křemencové skály při státní hranicí s Německem. Skály připomínají zříceninu hradu a byly již v 19. a 20. století oblíbeným cílem výletů. Na vrcholu Vysokého kamene je vyhlídka, z níž je nádherný výhled kolem.
Luby
Historie tohoto městečka nás zavede až do 12. století.
Luby stejně jako Kraslice se proslavili výrobou hudebních nástrojů. V roce 1890 jsou Luby se svými 3639 obyvateli druhým největším městem na Chebsku. Dle dochovaných údajů bylo v roce 1897 zaměstnáno přes 1200 osob výrobou hudebních nástrojů. Tato pro Luby dodnes tradiční výroba zaměstnávala většinu místních obyvatel ať již samotnou stavbou hudebních nástrojů, či jen částí hudebních nástrojů (např. houslové krky), zhotovováním přířezů, součástek, strun apod.
Zavede-li vás asfalt až sem, tak zde nabízím příjemné spočinutí v místním golfovém klubu. Jeho rodinnou atmosféru mohu stvrdit. V jeho těsné blízkosti je i pěkná (tedy bývala) rozhledna U Strýců, kterou nechal její investor bohužel zchátrat. Dá se ale na ní vylézt na vlastní nebezpečí.
A teď slibované pěkné silnice.
Kvalita povrchu:
Nejdek – Pernink !!!
Jindřichovice – Šindelová !!!
„Hřebenovka“ z Božáku na východ
Potůčky – Horní Blatná
Kraslice - Sněžná
Pěkná příroda:
Šindelová – Krásná Lípa – Přebuz – Rolava – Jelení - Nové Hamry - Horní Blatná
Rýžovna - Potůčky
Informace pro tento článek jsem částečně čerpal z knihy Stanislava Bucharoviče - Za ztracenou slávou západního Krušnohoří.
Začátek
Dosud nikdo nepřidal svůj komentář, buď první...!