Základní informace:
| Co: | Jawení čarodějnic na Přebuzi s výletem na Jawasetkání do Německa |
| Kde: | Přebuz - Rodewisch - Jesenice - domů |
| Kdy: | 1.5.2014 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
Hansova pozvánka na Jawení čarodějnic na Přebuzi s následným výletem na Jawasraz v německém Rodewisch musela být naplněna a tak se i stalo.
Srazili jsme se u Martina před domečkem
s tím, že bychom měli docela spěchat, aby na nás na Přebuzi nečekalo překvapení v podobě Pavla Suchého. Člověk míní, Hansovo OHC mění! Prasklé lanko přední brzdy nás zklidnilo.
Ještě že má tolik schopných kamarádů…, no, abych mu nekřivdil i on přiložil ruku k dílu.
Po opravě jsme vyrazili a přes Nanci vystoupali na paprsky Slunce zalitou planinu Přebuzi.
Pavel už na nás čekal a jak jinak než středem našeho zájmu se stal.
Slet Jaw pokračoval až do večera.
Kamarádi pomohli místním borcům se stavěním májky
a pálení čarodějnic mohlo začít. „Klub dýmkařů“ to vzal po svém a na vatru nečekal.
Někteří z nás jeli na noc domů, někteří přijeli až druhý den ráno, kdy jsme se sjeli v opravdu hojném počtu!
Nastaly poslední úpravy a leštičky před odjezdem
a vyrážíme směr Německo.
Mezipřistání bylo v Mühlleithenu, abychom dali vydýchnout našim letitým strojům po překonání krušnohorského hřebene a abychom se seskupili.
a pak nás čekal Rodewisch.
Jako vždy zde byly k pokoukání zajímavé kousky Jawastrojů od fialové pochromované třipade po Jawa – Indiána.
Největší „atrakcí“ na srazu však byla beze sporu Pavlova expediční motorka a i on sám. Paní starostkyně s ním měla na pódiu rozhovor, který se však trochu podivně stočil na oblast, kterou dámy u mužů obecně přitahuje…. maskovala to sice řeči o ujetých kilometrech …. Pak od ní dostal plaketu, za co, můžeme jen spekulovat :-).
Ještě se na pódium dostal Ivan. Prý za něco starého, jestli to byl on, nebo motorka jsme nerozuměli. Ale asi to bylo za motorku.
Ivoš se při svých toulkách Německem seznámil se sympatickými majiteli armyshopu a velkými Jawaři z Oelsnitz, se kterými se zde setkal.
Bouřkové mraky se nad Rodewisch začaly stahovat, tak jsme vyrazili k domovu. Chtěli jsme jet ještě na Stebnici, která slibovala zajímavý program, ale trochu jsme si zajeli, neb jsme nectili nejkratší cestu, ale jeli podle mraků – tedy tam, kde jich bylo nejméně. Nakonec se to podařilo na výsost, neb jsme sice několikrát najeli na mokrou silnici, ale nikdy jsme nezmokli.
Ve Stebnici byl blázinec, z pohledu z venku řečeno pořadatelsky nezvládnutý, tak jsme to hned otočili a přes zastávku v kynšperském pivováru jeli domů.
Trasa vyjížďky.
A ještě pár fotek z vyjížďky.
Galerie Fotoreportáž od Přemy Začátek