Výstava historiků v Brně se zakončením ve sklípku

Základní informace:

Po loňské vydařené akci jsem už na podzim pátral v kalendáři, kdy je v Brně zase nějaká motovýstava. Motovýstava sice nebyla, ale našel jsem neméně dobrou záminku na to, jak si s kamarády užít, nebojím se použít již okřídleného výrazu, "cestu na Vídeň".
Stačilo pár mailíků a jelo se!

Zatímco se Slunce škrábalo přes vrcholky Slavkovského, dříve Císařského, lesa, my už mířili na Plzeň.

U Plzně jsme totiž nabírali Vénu a Péťu. Timeing vycházel téměř dokonale, takže kolem půl dvanácté jsme ťukali na brány BBV.

Jelikož jsme se cestou stavili jen na kafíčko, po příchodu a omrknutí expozice a srovnání s časovou osou, jsme dali na úvod lehké občerstvení, abychom měli na výstavu klid v žaludku a tím pádem i na duši.

Výstava nebyla příliš rozsáhlá, ale dost exponátů stálo za shlédnutí.

Ať tou už byly staré závodní stroje motocyklové,

závodní sajdy

i strojky novější,

nebo třeba motorka s wankelovým motorem Herkules, která se mi vybavila v paměti až na výstavišti.

Na výstavišti byly k vidění formulky, které proháněly svá stáda koni i v Sokolově. Mlaďoši tam narazili i na starého pána, který je konstruoval a jednou, dvakrát do roka je ještě ve svých 82 letech prožene za volantem.

Byla tam i na krásná Aerovčička 750 sport coupe se speciální karoserií postavenou pro závod 1000 mil československých. Zajímavostí bylo, že konstruktéři karoserii dostali 4 dny před startem závodů...

Na výstavě jsme viděli i sbírku starších modelů, které přes svůj věk atraktivitu neztratily.

Mě osobně překvapil svou štíhlostí motor Bugatti a mohutností Porsche.

Zajímavá byla i výbava vozu Aston Martin skrytá pod kapotou.

Co měly pod kapotou na výstavišti se pohybující stylově oblečené dámy vidět nebylo, ale co měly na kapotě, bylo také zajímavé.
Nad dodržováním pořádku bděli místní četníci.

Přiznám se, že motocykl Presto jsem neznal..

Po vzdělávací části programu jsme se přesunuli do DD k části relaxační. Abychom relax pojali jak duševně tak i tělesně, na místním sportovním gorodku jsme protáhli ztuhlá těla

a přesunuli se k Volavkovi do sklípku.

Tam jsme ochutnali pár vzorečků loňské úrody a při té příležitosti dali podnět k vyselektování nemocných mozkových buněk, které jsme alkoholem eutanazovali, tím nám v hlavě zůstali pouze ty zdravé, čímž jsme provedli relax i duševní.

Ráno jsme pak sklípek navštívili ještě jednou, abychom něco toho božského moku mohli vzíti s sebou a mohli relaxovat i doma.

Ze sklípku jsme jeli na snídani, kde Milánek držel loni nastavenou linii, protože v DD se snídá výhradně svíčková a Dante tomu přidal nový rozměr.

Po snídani jsme se s Dunajovicemi rozloučili a juchali domů.

Na závěr bych chtěl poděkovat Markovi za geniální tah s půjčením autobusu a bezchybný transport.

Tady jsou všechny obrázky z výletu.