Alpy 2015

Základní informace:

Letos jsem přerušil mnohaletou cyklistickou šňůru návštěv Alp a Dolomit a nahradil ji do této oblasti výletem motocyklovým.
Spojili jsme dohromady dva výlety, kdy jsme se s Karlem přifařili ke klukům Michorovským a jejich velké výpravě na Balkán. Měli jsme to naplánované tak, že týden pojezdíme po Alpách, my se vrátíme domů a kluci budou pokračovat dál na jih, no spíše jihovýchod. Tak se i stalo, až na to že se týden scuknul na čtyři dny, neb Karel ve čtvrtek odjížděl na vinobraní, a to se posunout nedá!
V tomto pojednání se budu pochopitelně zabývat pouze alpskou částí výletu, neb dál jsem nejel…
Jelikož na rozdíl od volnomyšlenkářských Michorovců, a protože nebylo času nazbyt, mám raději trochu přehled, kam a jak pojedu, zakoupil jsem „Alpského motorkářského průvodce“ po Rakousku od Petra Friče, jenž mi byl inspirací pro naplánování nějakých hezkých tras.

Neděle

Ráno jsme se scukli u Ivana na zahradě, kde kluci dobalovali a vydali se do Sokolova k Bodůrkovi, kde už na nás čekal Karel.

Po natankování jsme vyrazili směr Planá, Horšovský Týn odbočka ke Kozinovi na Chodskou chalupu na oběd a nějakou tu fotečku okolí

a přes Folmavu do Němec, kde jsme se napojili na skoro prázdnou silnici č. 20, která nás odvedla až na rakouské hranice. Tam jsme se napojili na 147 a 154, jež nás přivedly do Uterachu, kde jsme zakempovali. Po Německu to šlo, ale v Rakousích jsme občas museli juknout do mapy, protože chlapci jezdí bez moderních civilizačních výdobytků .

S kempem jsme byli úspěšní až na třetí pokus, neb předchozí dva byly plné. Do třetice se zdálo býti všechno dobré, až na přijetí, kdy skoro místo pozdravu nás paní upozornila, že v deset je noční klid, který se zde striktně dodržuje a ukázala nám separé plácek u plotu, kde si můžeme postavit stany.
No zabydleli jsme se a dali noční koupel v přilehlém Attersee.

Najeto 375 km

Pondělí

Budíček byl po ránu dosti časný a postaraly se o něj kamiony, které jezdily asi 4 m nad našimi hlavami.

Koupelechtiví kamarádi neodolali a smočili svá těla do vody i ráno.

Při placení mi paní na mou invektivu, že měla starost, abychom v noci nedělali kravál, ale že nám zapomněla říci, že se ráno probudíme na silnici, ani neodpověděla… No, vyhlídkami na krásně zakroucené alpské silničky jsme si nenechali zkazit náladu a vyrazili jsme horám vstříc.
Asi díky únavě ze včerejší cesty jsme si mysleli, že jsme na opačné straně jezera a že podél jeho břehu se musíme dostat na jeho druhý konec. Že jsme však jeli na sever místo na jih nám jaksi nedošlo, hlavně že jsme se drželi správného čísla silnice…., no co, cesta kolem jezera byla také pěkná, viď Ivoši.
Po 153 a 158 jsme dorazili do Stroblu, kde začínala naše první plánovaná cesta - Postalmstrasse. Vede po málo frekventované silničce do sedla Posalm, kde se lze občerstvit a je na ni uvaleno mýtné ve výši 3,5 E.

Dál jsme po 166 pokračovali do Bischofshofenu, kde jsme se napojili na 164, sice hodně frekventovanou, ale pěkně vedenou nádherným údolím, kde po jedné straně je horský masiv Dintenen Berge a po druhé straně vedou hřebeny Steinermes Meer a Hagen Gebirge. Tímto údolím jsme jako po druhé naplánované cestě dojuchali do Saalfelden am Steinernen Meer. Tam jsme po spojovačce 311 dojeli do Zell am See a už v pozdním odpoledni najeli na kultovní Grossglocknerstrasse.

Tady bylo mýto už tučnější – 24.5 E, ale být v této oblasti ne nedat tuto cestu, to nejde!
Dlouhé stíny a vysokohorské scenérie byly pastvou pro mé fotografické oko, ale kdybych chtěl vyfotit vše, co se mi tam líbilo, byl bych tam asi ještě teď. No prostě paráda!

O tom že bylo počasí dokonalé, svědčí to, že jsem celý kopec, jako ostatně i celé Alpy dal jen v tričku s krátkým rukávem. Pravda, dolů jsem si už bundu oblékl, vždyť do Heiligenblutu jsme dorazili už za šera.
V kempu nás přijal chlapík s otevřenou náručí slovy: „Vítáme motoristické přátele!!!“ a po formalitách nám každému dal samolepu kempu s motorkou. Úplně jiné přijetí! Říkal, že má fůru známých motorkářů v Teplicích i v Praze a o tom, že to myslel asi vážně, svědčilo to, že měl na sobě triko Harley Davidson.
I rozbily jsme zde své vigvamy, dali nějaké to pivko v místním restaurantu a šli na kutě.

Najeto 264 km

Úterý

Po nezbytné každoraní kompletaci bagáže jsme tentokráte za světla projeli opravdu krásným městečkem Heiligeblut a vydali se směrem na Lienz.

Před ním je městečko Penzelberg a za ním další vytipovaná pěkná silnice. Samozřejmě pod mocným zážitkem z Grossglockneru to je slabý odvar, ale pár pěkných zatáček tam je.
Z Lienzu jsme pak jeli spojovačkou na Vilach. Měl jsem v plánu ještě dva krásné přejezdy do a z Itálie, Korutanen – Dolomitische strasse jeden z Mauthenu do Paluzzy a zpět z Pontebba do Tröplachu. Bohužel z časových důvodů jsme je museli vypustit.
Ve Vilachu jsme dali okružní jízdu, abychom se nakonec trefili na vyhlídkovou Vilach Alpenstrasse, které je letos 50 let. Tomu asi odpovídalo mýtné – 10 E, které ve srovnání s předcházejícími cestami asi nebylo přiměřené. Nicméně výjezd z 550 m do 1732 m pod vrchol Dobratsche byl pěkný s úžasnými výhledy jak na Vilach, tak na druhou stranu na masiv Julských Alp.

Kousek od Vilachu jsem pak měl naplánovaný ještě jeden výjezd – Gerlitz – Gipfelstrasse, jehož vrchol byl z Dobratsche dobře vidět, ale čas nás tlačil dál od hranic s Itálii, abychom to druhý den stihli domů, tak jsme i tuto cestu vynechali.

Odměnou nám však byla Nockalm – Höhenstrasse vedoucí po 95 z Ebene Reichenau do Thomatalu. Přijeli jsme k ní v půl šesté a od 18 do 6 na ní byl vjezd motocyklům zakázán, asi kvůli tomu, že vede národním parkem Nockberge, takže jsme to měli akorát. Možná i kvůli pozdní době nebyl v mýtnici nikdo, takže jsme měli asi jednu z nejúžasnějších cest zadarmo. Nicméně, 33 km této supersilnice by za 10 Éček stálo!
Průvodce píše, že bezesporu nejvrekventovanějším místem je „Bikers point“ Eisentalhöhe v nadmořské výšce 2042 m, ale když jsme tam byli my, nebyl tam už nikdo.
Tato část Alp není moc obydlená, začalo se už poměrně významně šeřit, takže jsme pokukovali po nějakém vhodném místě pro bivak, ale plácek pro 5 stanů (na noc už vyhrožovali deštěm) nebyl na strmých svazích po ruce. Nakonec díky "blbé" Ivošově mapě jsme našli kemp v blízkém Tramswegu.
Super Waldcamping s absolutně pohodovou obsluhou nás přivítal už za tmy. Při čelovkách jsme se utábořili, dali pivko a vepřovky a šli spát.

Ujeto 295 km.

Středa

Ráno jsme si s Karlem a Zdendou ml. přivstali, sbalili, rozloučili jsme se s kamarády, kteří pokračovali dál a vyrazili deštivým dnem domů.

Jelikož jsme dali 512 km skoro pořád ve střídavém dešti, neměl jsem už morál něco dokumentovat.

Domů jsme (alespoň já) dorazili v půl osmé večer. Celkem jsme za celý výlet ujeli podle tachometru od pumpy u Bodůrka do Habáče přesně 1500 km.

Zde Zde je záznam celé trasy z mého GPS záznamového zařízení značky Holux. Avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.

Zde je mapa jednotlivých tras v Solnohradsku. Trasy jsou obvykle mezi body např. 1 a 2, 3 a 4, jen na Grossglockner je 7 - 8 - 9. A zde jsou trasy v Korutanech. Body 1 a 12 v Korutanech jsou totožné s bodý 13 a 9 v Solnohradsku, takže lze trasy plynule propojit a kruh se uzavře.

Malé vídejko z cesty.

A ještě obrázky z celého výletu:

a fota od Ivoše z celého výletu